Emigranti (1)

29. ledna 2014 v 18:30 | já

EMIGRANTI

Josef Babáček

" Historie je sůl,
kdo nezná svoji a národní minulost
ani se o ni nezajímá,
je člověk hluchý a slepý "

Obsah:
I. Stručné údaje o obci
II. Obec Morkůvky, též zvaná Morkovičky
III. Domovní čísla a jejich obyvatelé
IV. Emigranti
V. Zaniklá jména rodin
VI. ZBOŘENIŠTĚ - jejich popisná čísla
VII. Přidělená popisná čísla po zbořených domečkách
VIII. Obrazová příloha

I. Stručné údaje o obci

První písemná zmínka o obci se v mnoha pramenech různí, ale nepřesahuje rozmezí mezi léty 1348-1356. Skutečné stáří vesnice sahá patrně do mnohem dávnější minulosti. Název obce Morkůvky je s největší pravděpodobností odvozen od osobního jména Morek. Od něho se lidé nazývali Morkovi, z čehož se patrně ustálil dnešní název. Archeologové se domnívají, že tak se jmenoval zeman, jehož hrob, ve kterém byl nalezen i meč, byl odkryt na Hotařském kopci. Tehdejší majitel meče dnešním přirovnáním jako by vlastnil velmi moderní tank nebo letadlo.
Archeologické nálezy v Morkůvkách svojí bohatostí dokládají, že území katastru bylo nepřetržitě osídleno, od dob lovců mamutů přes pozdější kultury a doby, bronzovou únětickou, halštatskou, až po slovanské osídlení. Výčet nálezů by byl značný, snad nejvýznamnější jsou pozůstatky slovanského sídliště a pohřebiště na Hotařském kopci, s bohatou výbavou ve třech hrobech bojovníků, především zbraní a milodarů, které byly objeveny roku 1984. Z tohoto období je očekáváno svědectví rovněž v lokalitách Hrádek a Topolany.
Nejvýznamnějšími držiteli vesnice byly rody jako páni z Potštejna, ze Zástřizl, z Lipé a město Brno. Roku 1551 vesnice přechází pod panství hodonínské, a to až do poloviny 19. století.
Vesnice tak jako všechny okolo nebyla ušetřena vojenských nájezdů, plenily ji jak stavovští, tak císařští vojáci, ale i různé tlupy lapků. Z toho pramenila bída obyvatel i různé potíže, cholera a jiné decimující nemoci, pak také útěky osadníků. Důsledkem byl katastrofální úbytek obyvatel a zaniklé vesnice (viz Harasice-Přestavlky).
V roce 1620 měly Morkůvky 39 domů a 310 obyvatel. O dvacet let později 27 obydlených domů a 21 pustých, 68 hektarů vinic a polí také pustých. V roce 1653 (sedm let po skončení třicetileté války) bylo obydleno jen 17 domků. Až teprve v roce 1716 při sčítání komínů (pro výměr daně) bylo napočítáno o 37 domů více.
V dalších letech se dědina vyvíjela následovně: v roce 1763 zde žilo 243 lidí a 101 rodin. V roce 1787 bylo 62 domů a 358 duší. O 59 roků později bylo 477 obyvatel a 108 domů. Také v následujících letech rostla demografická křivka. V roce 1869 zde bylo 634 obyvatel a 150 domů a v roce 1900 bylo ve 160 domech 861 duší. V roce 1930 ve 214 domech žilo 782 mužů a žen.
Robotu občané vykonávali s potahem jeden den týdně a "pěšo" dva dny v týdnu, až do roku 1848. V tomto roce se vykoupili z roboty, za což po dvacet let platili ročně 10 zlatých.
Zvonice byla postavena v roce 1883 a byla vybavena větším zvonem s názvem LEOPOLD za starosty Buly. Nejstarší rody v obci: Bula (300 roků), Klement, Kyncl, Miklík, Škrla a Skřivánek.
Morkůvky po skončení první světové války v roce 1921 dosáhly 811 obyvatel. V dalším období je zaznamenán pokles. V roce 1950 zde žilo už jen 609 duší a až do dnešní doby je stále klesající tendence.
Obec se rozkládá na půdorysu kříže v údolí potoka Harasky tekoucího od západu k východu. Vyrůstala jako typická ulicovka. Jednotlivé části obce mají poetické názvy: U jezírka, U větřáku, V dědině, Suchý řádek, Mrštník, Kaštánka, Plácka, Za humny, Vrchní konec, Dolní konec.
Nejstarší budova obce se nachází na křižovatce silnic s popisným číslem 20. Již roku 1691 to byl obecní šenk, pak obecní hostinec, dnes víceúčelová budova s obecní knihovnou, prodejnou potravin, sálem atd. V jejím těsném sousedství stávala hasičská zbrojnice.
Střed obce se nachází kousek západnějším směrem, na místě zvaném Plácka. Dominantou tohoto prostranství je bývalá sokolovna, dnes Kulturní dům, kde se odbývá většina kulturního a společenského dění. Před ním se nachází plocha, na které se v minulosti prováděla veřejná sokolská cvičení. Na jejím severním okraji stojí pomník obětem první světové války se dvaceti jmény. V sousedství stojí bývalá evangelická škola, nyní modlitebna, a naproti bývalá katolická škola. Přes silnici je památník Boží muka a vedle nově postavený pomník, unikátní svým obsahem, věnovaný obětem druhé světové války.
Vesnici vévodí obecní zvonice z roku 1883 s přilehlým hřbitovem. Východním směrem za vesnicí stával vodní mlýn připomínaný již v 17. století. Tento mlýn, již motorový, podlehl červenému kohoutu v roce 1946. Větrný mlýn stával Na kopci do roku 1915 (viz foto z mé knihy Ozvěny pohnutých dob). Severním směrem, na Klobouky, stojí od roku 1824 samota zvaná Dvorek, bývalý vrchnostenský statek rozparcelovaný za první republiky.
Západně od vesnice, pod lesem Zadní Šitkovce a vrchem Hotařský kopec, jsou stopy zaniklé vesnice Topolany. O ní vypovídají jen povrchové archeologické nálezy, historické listiny o ní mlčí. Přes nivu a potok Harasku (Svodnici), doslova naproti se nalézala ves zvaná Přestavlky, doložená v písemnostech roku 1562, v té době bohužel již opuštěná.
Mezi Morkůvkami a Brumovicemi se nacházely Harasice, jejich existence je poměrně detailně archeologicky i historicky doložena. Na jejich objevení i na odkrytí nálezů na Hotařském kopci se podílelo několik našich spoluobčanů: František Kincl, Jakub Kulíšek, Zdeněk Herben a další. Dnes tuto ves připomíná místní vodoteč. Na okraji katastru se nacházely Divice, které zanikly za třicetileté války. Dnes je připomíná trať Rybníček.
Po správní stránce prodělala obec Morkůvky docela pestrý vývoj. V majetkové držbě se střídala řada držitelů a šlechtických rodů, nakonec obec přešla do vlastnictví císařského domu. Po zániku vládnoucí správy v roce 1848, zrušení roboty a poddanského stavu převzali řízení a správu obcí občané. Tedy ne už vrchnost, tu nahradil stát.
Počínaje rokem 1850 byly voleny obecní samosprávy - zastupitelstva, v čele se starostou a radními. Jejich vyšším článkem a nadřízeným správním orgánem se stalo hejtmanství (později okresy), obsáhlejší území se dělilo na menší správní úseky, bývalé soudní okresy, se sídlem soudu a berním, tedy finančním úřadem.
Morkůvky přináležely Okresnímu hejtmanství hustopečskému a Soudnímu okresu klobouckému. Po německé okupaci od 8. října 1938 politicky patřily do Hodonína, po osvobození do Hustopečí, soudní okresy zanikly. V roce 1960 přešly do nově vzniklého okresu Břeclav.

Malá chronologie

- Na čísle 1 býval svobodný dvůr s kovárnou, o němž je zmínka již v roce 1712.
- V letech 1711-1716 bývaly tuhé zimy, ve kterých pomrzla zvěř i lidé. Bývalo mnoho sněhu, z něhož pak nastaly povodně.
- V roce 1802 bývala horka až 40 °C, vše živé usychalo.
- V roce 1805 Napoleonova vojska plenila nejen naši obec.
- Státní bankrot v roce 1811 ožebračil obyvatele, hodnota peněz klesla na jednu pětinu.
- V roce 1831 zemřelo na choleru 32 občanů.
- Obilí málo a vína bohatě bylo v roce 1834 následkem takového tepla, že v lednu se chodilo bosky.
- Stavba železnice Brno - Vídeň v letech 1837-1838 měla příznivý vliv i na obec - zaměstnání.
- V roce 1847-1848 byla postavena evangelická škola na č. 129.
- V roce 1866 přitáhlo do vesnice asi 1 200 pruských vojáků a snědli vše, co bylo. Od té doby se traduje rčení "žrál jak Prajz". Ale 23.-24. května přišly silné mrazy a nevídaně pomrzlo obilí, vinice i sady. Z hladu a následkem války zemřelo 28 obyvatel.
- O dva roky později, roku 1868, k zármutku všech vyhořela obecní hospoda. A na čísle 149 byla postavena katolická škola.
- V roce 1877 byly u obou hřbitovů postaveny cihlové zídky.
- Na neštovice pomřelo 8 osob a 90 onemocnělo. Nemocní měli po celém těle i na obličeji mnoho malých vřídků, které pak zanechaly hluboké stopy. Poslední takto onemocnělá byla Terezie Boháčková na č. 137.
- Kopec "Kravská mísa" byl slavnostně pojmenován na počest zásnub korunního prince Rudolfa (1881) na "Rudolfův sad" a osázen třešněmi a lipami. Pak to byl v roce 1908 "Sad císaře Františka I.", později v roce 1919 "Sad svobody". Po celém kopci je jehličnatý les z roku 1908 a 1929. "Kravská mísa" se říká dosud.
- Vybudování železniční dráhy Hodonín - Zaječí v roce 1896 mělo úžasný vliv pro obyvatele. Její prodloužení do Sokolnic se bohužel k veliké škodě obce neuskutečnilo.
- Vytvořením čtenářského spolku "Palacký" (1898) nastalo období organizované kulturní a společenské činnosti. Plánovalo se také založení hasičské jednoty, to se však nepodařilo.
- Rok 1899 byl bohatý na události. Hned v červnu vyhořelo najednou 6 domů. Byly postaveny obecní stáje. Nový pokus založit jednotu hasičskou opět nevyšel.
- V roce 1900 bylo při sčítání lidu - 861 obyvatel.
- V roce 1903 byla dokončena stavba silnice do Boleradic a v následujícím roce byla postavena silnice do Klobouk. Také v tomto roce byl zřízen poštovní úřad v Brumovicích.
- Dne 16. července 1904 vyhořel vodní mlýn č. 18 Jana Mráčka.
- Počátkem roku 1905 byla dostavena dráha Čejč - Klobouky - Ždánice: nastalo zlepšení dopravních možností. Také v tomto roce bylo vysázeno do školky u cihelny tisíc akátů.
- V roce 1915 byl zrušen větrný mlýn Jana Sirného nad obcí, o 8 let později byl prostor osázen třešněmi a jasany.
- Deset dnů po vzniku samostatného státu se konala veřejná oslava - 8. listopadu 1918.
- V letech 1919-1920 byla založena Sokolská jednota. V roce 1924 zakoupila stodolu na stavbu sokolovny, o rok později byla stavba dokončena nákladem 25 000 Kč. Členové Sokola odvedli práci za 50 000 Kč.
- V roce 1923 proběhlo jednání o výstavbě silnice Morkůvky - Kobylí, pro finanční tíseň kobylských bylo neúspěšné, žel i v pozdějších jednáních.
- V letech 1924-1925 začal jezdit dvakrát denně autobus Klobouky - Hustopeče. A také byl konečně založen Sbor dobrovolných hasičů. Byla zakoupena hasičská stříkačka za 28 000 Kč. Také byla provedena parcelace dvorku Augustinov. Začala pracovat Obecní záložna.
- V roce 1926 byla provedena kanalizace vzhůru dědinou.
- V roce 1927 se provedla elektrifikace celé obce za částku 250 000 Kč.
- V roce 1930 byla adaptována stará církevní škola na trojtřídku školy obecné.
- V roce 1932 obecní zastupitelstvo zamítlo připojení telefonu.
- V roce 1936 bylo již znát blížící se nebezpečí války. Obec darovala 10 000 Kč na obranu státu. Opravovala se škola a byl pro ni zakoupen promítací přístroj. Byl opraven pomník obětem první světové války.
- V roce 1938 při říjnové mobilizaci bylo povoláno 29 občanů a československé vojsko bylo ubytováno v sokolovně.
Doba protektorátu poznamenala obec neblahými událostmi. Byl zaveden systém potravinových lístků, vydán zákaz prodeje alkoholu, vína a výroby másla. Byly zavedeny povinné dodávky zemědělských výrobků, nařízeno pěstování tabáku a papriky, vydán zákaz poslechu zahraničního rozhlasu a rozpuštěn Sokol. První obětí této krutovlády se stal rodák, učitel Pavel Krupička ve Ždánicích.
Předzvěstí válečných operací v roce 1945 se staly opevňovací práce kolem obce. První sovětské vojsko přišlo od Boleradic a zároveň od Kobylí. V ranních hodinách 16. dubna se o vesnici tvrdě bojovalo a ztráty na obou stranách byly obrovské. Útočící Sověti zaznamenali ztrátu 75 vojáků a německá armáda 45-50 vojáků. A celkem 124 koní. Když vezmeme v úvahu, že na jednoho zabitého připadnou i více než tři ranění, je ta suma hrůzná.
Další události a rozvoj obce již spadá do novodobé historie poznamenané nebývalým rozvojem, ale i řadou negativních trendů. Tyto pohnuté historické události zasahující až do současnosti by vydaly na samostatnou kapitolu či knihu, avšak nejsou předmětem této práce.
Tímto úvodem se konečně dostáváme k vlastnímu předmětu naší práce. V této knize bychom chtěli především zachytit pohyb osob, obyvatel, kteří více či méně tvořili dějiny obce, podíleli se na jejím životě, rozvoji a osudu, a rovněž zaznamenat historii jejich domečků, které obývali.
Nechť následující stránky přispějí zejména příštím pokolením k zachycení genia loci této vesnice, života předků, k poznání její historie, jež by mělo sloužit jako předpoklad spokojeného a radostného přebývání v tomto místě.


II. Obec Morkůvky, též zvaná Morkovičky

(současný znak obce, v minulosti byly ve znaku 2 radlice a 1 hrozen)
v roce 1924 byl počet obyvatel 850

Stručný stav v obci zachycený z roku 1924, tj. 6 let po vzniku samostatné Československé republiky

Železniční stanice Brumovice
Pošta Brumovice na Moravě
Ti. Klobouky u Brna
St. Klobouky u Brna

Majetek obce:
* polí 100 ha, 20 ha lesů, 1 hostinec, cihelna
* dluhy 70 000 Kč
Přirážky obce: 347 %

Starosta: Petráš Jan, rolník
obecní tajemník Páleník Josef
obecní sluha Novotný Josef
Místní školní výbor: předseda Kratochvíl Josef
Obecná škola - dvoutřídka: správce - Harcuba Josef, učitel - Florian Jaroslav
Porodní asistentka: Hrdličková Kristýna

Rolníci: Beneš Josef, Dobeš Emanuel, Dobeš Josef, Dobeš Ludvík, Dobeš Tomáš, Gála František, Huták Josef, Kincl František, Klement Josef, Kratochvíl Josef, Malinka Josef, Páleník Jan, Petráš Jan, Skřivánek František, Skřivánek Josef, Škrla Jan, Škrla Šimon, Tlek Josef
Cihelna - obecní: nájemce Kotulan Antonín (hostinský)
Bednář: Kyncl František
Fotograf: Babáček Václav
Hostinec: Kotulan Antonín - nájemce obecní cihelny a obchodu s vepřovými dobrotami
Kolář: Kroupa František
Kováři a podkováři: Juras Ignác, Páleník František
Mlynář: Siegl František
Hokynářský: Babáček Václav (i prodej uzenin)
Krupařský: Musil Josef (i prodej láhvového piva)
Potraviny: Báchora Josef, Souchopová Ludmila, Svobodníková Františka
Obuvníci: Zajíček Štěpán, Zvonař Ludvík
Pekaři: Fojtík František, Sýkorová Františka
Pokrývač: Hradečný Augustin
Řezník a uzenář: Šenk Rudolf

Spolky a politické organizace: Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Skupina válečných poškozenců, Domovina, Místní dobrovolná pojišťovna


Aby se úplně nezapomnělo na názvy lesů a polí:

Lesy: Netroufalky, Ochůzky, Přední, Prostřední a Zadní Šitkovce, Hrádek "Roviny"

Pozemky:
Přední a Zadní díly, Topolany, Svárovy, Netroufalky, Krůžky, Zadní klíny, Kváčovy, Široké, Přední a Zadní stávání, Hlaviny, Mlýnovice, Přední a Zadní louky, Harasky, Pastviska, Býkovňa, Jochy, Přední a Zadní Oulehle, Dílky u tabulky, Rolka, Nové hory, Přestavlky, Strača, Dílky pod díle, Zápovědě

III. Domovní čísla a jejich obyvatelé

V této kapitole naleznete soupis popisných čísel, z nichž se můžete dozvědět něco o historii jednotlivých domů a o životě a osudech jejich majitelů. Informace jsem čerpal z různých zdrojů, především z obecní Domovní knihy, která byla prozíravě založena v roce 1925 tehdejším starostou panem Josefem Malinkou z čísla 8. Obecním písařem byl tehdy pan František Kincl, který spolu s radním panem Františkem Luskačem z č. 165 zapisoval údaje o domech a obyvatelích podle vzpomínek pamětníků, z nichž mnohé se týkaly událostí starých 75-80 let! Je až obdivuhodné, kolik si toho lidé pamatovali, a to bez počítačů. Měli jen udřené ruce a dobrou vůli.
Na tyto občany je třeba vzpomínat s velkou úctou, neboť vynaložili ohromné úsilí, aby tenkrát, skoro se stoletým zpožděním, zachytili skutečný pohyb obyvatel a stavby jednotlivých domků. Když si uvědomíme, že nebyly žádné občanské průkazy ani jiné pomůcky, nebyla elektřina (ta byla zavedena až v roce 1927), a přesto se jim podařilo provést až neuvěřitelně přesnou evidenci.
Průběžně během let byly informace doplňovány zaměstnanci obecního úřadu, ke konci bohužel už ne s takovou poctivostí a pravidelností. S ochotou pana starosty Ing. Kališe mi byla Domovní kniha zapůjčena k nahlédnutí. Mezitím však byl radními z funkce odvolán a knihu jsem musel ani ne do měsíce vrátit. Na zpracování takového díla mi byl bohužel ponechán velmi krátký čas.
Záznam o každém domu, třeba dnes již dávno zbořeném, začíná popisem jeho prvních nám známých majitelů a jejich pohybů.
Většina obyvatel obce se v té době živila zemědělstvím, pěstovali ječmen, pšenici, žito, brambory, řepu, mrkev, zeleninu. Ve chlévě měli kravičku, kozu a nějaké to prasátko. Obdělávali kdejaký kousek volné půdy. Půda byla počátkem třicátých let 20. století velmi vzácná a drahá. Jen někteří malozemědělci dostávali od lesní správy asi 25 arů k dispozici ve státním lese (Topolany i jinde). Jako dítě jsem chodil s dědečkem Jordánkem do lesa Topolany, až po vytěžení lesního porostu. Pak zde nastala pravá dřina, denně s nářadím - sekera, klučnice nebo krompáč, motyka, lopata, pilník, uvázané přes rameno -, v tašce kus týden starého domácího chleba, také kus uzeného špeku a čepák studniční vody, šlo se pěšky do Topolan vydobýt a vysekat ze země pařezy po vytěžených dubech. Potom "krbále" naložit na vůz a kravičkou odvézt domů na zimní topení, pak opět kravičkou pozemek poorat a připravit na sázení brambor. Tento deputát byl osvobozen od platby z nájmu a trval jen tři roky. Ale ta namáhavá práce - vydobýt, vysekat ze země pokroucené kořeny pařezů, a pak půdu tříletým obděláváním připravit k nové výsadbě dubů. Ten deputát byl hodně zasloužený. Prosím, zavřete na chvíli oči a zkuste si představit celou tu dřinu. Děkuji.


1
* Páleník František, kovář a podkovář, se svojí manželkou Kateřinou, rozenou Soukupovou, *20. 1. 1846, měli děti: Františka, *?, Františku, *?, Josefa, *?, Josefku, *1872; po odchodu svých rodičů na domku zůstal nejstarší syn:
* Páleník František, *?, který se oženil se slečnou, rozenou Přibylovou z Kašnice, spolu měli 5 dětí, těch samých jmen: Františka, Františku, Josefa, Josefku a navíc Bohumila, *20. 12. 1904.
* Páleník Bohumil, *20. 12. 1904, zůstal na domku, svobodný, s vadou jednoho oka. Dům však zgruntu přestavěl, pak zde bydlel se svou rovněž svobodnou sestrou Josefkou, švadlenou. Po jejich odchodu zde nyní bydlí:
* Hrabec Jaroslav, *1928, syn Františky, bydlí tedy "na strýcovém". Jaroslav je však vdovec-poustevník. Dosud. U Boží muky.

2
* Bula František, *?, majitel dominantního rohového domu uprostřed obce, patrně bývalý větší statek. (Domnívám se, že jméno držitele se původně psalo Bulla, Galla, Buffi. Majitelé tohoto jména k nám přišli již v letech 1711-1715 z Francie. Historicky je doloženo, že již v roce 1715 držel tento dům rychtář Matěj Bula.)
* Bula František s Františkou, rozenou Pospíšilovou, *?, měli tři děti: Františka, *?, Marii, *?, (Jílková, Klobouky), a Jana, *?, (č. 103).
* Bula František, *?, prvorozený syn, zůstal na domě, oženil se s Františkou Krejsovou, *?, s ní měl tři děti: Annu, *?, Františka, *?, a Marii, *1880. Na tento dům se přiženil:
* Huták Josef, *11. 8. 1877, z Nosislavi, s Marií, *1880, a zůstali na statku. Měli spolu dvě děti: Františka, *20. 8. 1902, pozdějšího kronikáře obce a historika osudem tvrdě zkoušeného, a Josefa, *31. 5. 1904, jenž byl nadaný samouk-malíř obrázků vodovými barvami i obyčejnou tužkou a také se zabýval výrobou citer a mandolín; byl to vzdělaný zemědělec a vzácný člověk.
* Huták František, *1902, který se oženil se slečnou, rozenou Zavřelovou, *31. 7. 1913, a spolu měli Františka, *1946, Zdeňka (tragicky zahynul), Miroslava, *1950, a Marii, *1952.
* Huták Miroslav, *1950, po rozvodu s Janou Solničkovou drží tento dům do současnosti. Kloboucká.

3
* Bula Václav zde bydlel v říjnu roku 1782. Pak přišel:
* Dýštěnský Josef, *22. 9. 1848, Kloboučák, rolník, ženatý s Annou Dobešovou, *?, měli spolu 9 dětí: Josefa, *1871, Františku, *1875, Františka, *1878, (kováře), Emanuela, *1880, (obuvníka), Annu (později provdanou Hrabcovou), Jana, *1887, Rudolfa, *1891, Ludmilu, *1895, a Ludvíka, *1899, (obuvníka). Nový obyvatel domu přišel za Ludmilou, *1895:
* Soukup František, *8. 9. 1891, vzal si tedy Ludmilu, *1895, a spolu zůstali na čísle. František byl velitelem místních dobrovolných hasičů a spolu měli dvě děti: Oldřicha, *1921, (ochotnický herec, bodrý občan, nástrojař v brněnské Zbrojovce), a Františka, *1925, (vyučen obchodním příručím). V padesátých letech byl generálním ředitelem Khonovy cihelny Brno. Na počátku protektorátu na tomto domku byla pro celou obec zřízena sběrna mléka. Tento domeček byl poslední s malovaným žudrem a v něm do své smrti zůstal:
* Souchop Oldřich, ženatý s Jarmilou Hájkovou, spolu měli Oldřicha, *?, (Ostrava), a Emila, *1945. Po jejich odchodu se novými majiteli stali:
* Češka Rudolf a Ivana Češková. Dosud. Kloboucká.

4
* Kincl Josef, *?, jméno manželky zatím není známo, ale měli spolu Martina, *?, Jakuba, *?, Josefa, *?, Jana, *?, Kateřinu, *?, a Terezii, *?. Pan Šenk (z č. 7) si vzal Kateřinu a Terezka se vdala za Petráše z č. 34. Na domě zůstal syn:
* Kincl Martin (prvorozený), oženil se s Aničkou Krejsovou a spolu měli: Václava, Josefa, Annu a Františku. Anička se vdala za Dobeše do Násedlovic.
* Kincl Václav zůstal na domě a s Annou, *26. 5. 1857, rozenou Šedivou z Klobouk, měli děti: Marii, *1869, Annu, *1873, Františka, *1874, Františku, *1876, Josefa, *1881, Barboru, *1883, Jakuba, *1885, a Ludmilu, *1894.
* Kincl Jakub, *29. 2. 1885, zůstal na domě a oženil se s Annou Delly, *14. 2. 1886. Spolu měli dvě děti: Františka, *14. 10. 1911, (vzdělaný zemědělec, pozdější samouk hry na klavír i příčnou flétnu a zapálený ochotnický divadelní režisér, sokol, historik a nejvěrnější Morkovčan), a dceru Marii, *1913. Ta se vdala za zemědělce Husáka z Kašnice.
* Jakub, *1885, narukoval do první světové války, žel nebylo mu dopřáno se vrátit, padl na Doberdorské planině v Itálii. Anna se znovu provdala za:
* Jílka Josefa, *1883, který byl po zranění tělesně postižený zpevněným levým kolenem.
* Druhé manželství už bylo bezdětné.
* Kincl František, *1911, spolužák válečného hrdiny Františka Peřiny, se oženil s Vítězkou Husákovou z Kašnice. Spolu měli: Františka, *1943, nekřtěnou dceru, *19. 8. 1945 (brzy po narození zemřela), a Jiřího, *1947.
* Kincl František, *1943, oženil se s Martou Jurasovou, spolu měli: Denisu a Martina. Manželství skončilo rozvodem a pak Františkovým dobrovolným odchodem ze života. Jiří se oženil s Jitkou Holomkovou z Bohumilic. Domeček koupil pan:
* Potůček Miroslav z Klobouk. Dosud. Kloboucká.

5
* Dobeš František, *?, ženatý s Barborou Dostálovou, *?, spolu měli: Františku, *?, (Vysočanová, Klobouky), a Františka, *17. 3. 1879. Barbora Františkovi záhy zemřela. František se znovu oženil s Annou Hájkovou, se kterou měl: Annu, *?, Veroniku, *?, (Dvořáková, Brno), a Emanuela, *?, který byl vojenským důstojníkem.
* Dobeš Ludvík, *1. 3. 1883, rolník, oženil se s Libuší Bulovou z Brumovic a spolu měli: Libuši, *1920, Lýdii, *1921, Ludvíka, *1923. Tito přesídlili v roce 1926 do Hodonína. Dům prodali.
* Babáček Václav, *1872, je novým majitelem, umělecký fotograf, obecní tajemník. Jako nemluvně mamince spadl ze stolu, následky nesl celý život - vyražená pravá lopatka s hrbem na zádech; ženatý s Terezií Novotnou z Kašnice, měli syna Jaroslava, *1897, (malíř a natěrač), Emila, *1899, (četnický strážmistr), a Josefa, *1901, (dělník). Dům prodali. Novým majitelem se stal:
* Pučálka Jakub, *1896, z Borkovan a Anděla Procházková, *1905, z Velkých Pavlovic, spolu měli jednoho syna:
* Pučálku Miloslava, *1940, jeho žena Kristýna Tylová. Děti Renata a Richard. Dům generálně přestavěl a je zde dosud. Před tímto domem v dubnu 1945 při osvobozování obce padl rudoarmějec kozák Roněs Lazar Mironovič ve věku 39 let a byl na krátkou dobu pochován v jeho předzahrádce. Kloboucká.

6
* Kincl Josef, *1842, žena Kateřina Matějčková, *1845, a děti: Josef, *1869, (Vsetín), Františka, *1871, (Straková, Morkůvky), Anna, *?, (Bohumilice), František, *1880, Barbora, *1884, (Páleníková, Morkůvky), Růžena, *1886, (Petrová, Morkůvky), a Václav, *1889.
* Kincl František, *1880, který se oženil s Růženou Šedivou, *1880, z Klobouk, zůstali na domě a spolu měli dceru Růženku, *1920, která se provdala (Straková, Praha). Tito Kinclové měli přízvisko "pšeničný". Po jejich odchodu domek odkoupil pan:
* Lopaška, který později odešel, a nyní tam přebývá jeho syn Rudolf. Kloboucká.

7
* Šenk Václav, *?, oženil se s Kateřinou Kinclovou, *?, měli syna Václava, *1885, který se oženil s Františkou Kinclovou, *?, a spolu měli 7 dětí: Františka, *1874, Josefa, *1882, Annu, *1916, (zemřela v Kroměříži), Marii, *?, (provdaná Musilová), Václava, *1887, Rudolfa, *1889, a Emilii, *1894, (později odešla do Ameriky).
* Šenk Václav, *1887, syn, zůstal na domku, oženil se s Annou Novotnou a spolu měli syna Ludvíka, *1910, a Rudolfa, *1916. Ludvík se v roce 1946 odstěhoval do Zaječí. Anna však Václavovi brzy umírá a Václav se znovu žení s Růženou Dýštěnskou, rozenou Ravasovou, se kterou měli Růženu, *1915, (provdaná Peřinová), Františka, *1919, a Josefa, *1923.
* Šenk Rudolf, *1916, prvorozený z prvního manželství, se žení s Marií Zlotrnulovou, *1917, spolu mají: Annu, *1940, Věru, *1941, a Ludmilu, *1945.
* Šenkova rodina z obce mizí a stavební místo koupil a nový dům postavil:
* Babáček Jaroslav, *1950, spolu s Věrou Krejčiříkovou, mají syny Davida a Dalibora. Rozvádí se a synové jdou za maminkou do Zaječí. Jaroslav na domku zůstává dosud. Kloboucká.

8
* Mašek Jan, *?, vlastnil větší selské stavení na "Pláckách" a žení se s Annou, rozenou Dýštěnskou, *?, spolu mají dceru Annu, ?. Ta zůstává na domku a za ní přišel:
* Petráš Ignác, *?, jsou bezdětní a nemocný Ignác záhy umírá. Anna se znovu vdává, tentokrát za:
* Navrátila Martina, *1857, z Borkovan. Není známo, zda spolu měli nějaké děti. Dům opouštějí a nastupuje nový majitel:
* Malinka Josef, *1870, jeho nevěstou se stává Františka Bulová, *1874, a mají spolu Františku, *1895, (Dobešová), Emila, *1898, Ludmilu, *1901, (Bulová, Brumovice), a Růženu, *1903, (Pacasová, Kašnice).
* Na domě zůstává nejstarší syn:
* Malinka Emil, *1898, a žení se s Eleonorou Kratochvílovou, *1895. Spolu mají Drahušku, *1923, (Dambořice), a syna Břetislava, *1925. Na domě zůstává:
* Malinka Břetislav, *1925, a žení se se slečnou Zdenkou Trumpešovou, *1932, z Klobouk. Spolu mají Jaroslava, *1956, (zemědělský inženýr), a Luďka, *1962. Na domě zůstává:
* Malinka Luděk spolu s manželkou Jitkou Husákovou, ti spolu mají Lucii, Ondřeje a Annu. Na Pláckách.

( ... pokračování v dalším článku ... )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Věra Věra | 16. června 2014 v 15:52 | Reagovat

Jestlipak jsou nějaké reakce od občanů z Morkůvek? :-)

2 Leoš Kobliha Leoš Kobliha | E-mail | 2. září 2014 v 12:36 | Reagovat

Dobrý den, našel jsem knihu na půdě svého domu (původně zde bydlela paní Kodyová ) Kniha se jmenuje Reich-lider, a je pod ní podepsána Kinscher Berta. Jde zjistit jestli to byla obcanka Hustopeč. Děkuji Kobliha.

3 Varadínek Varadínek | E-mail | 8. dubna 2018 v 22:58 | Reagovat

Chtěl bych vám moc poděkovat.Čtení velice zajmavé a pro mě přínosné.Jenom bych vás chtěl upozornit že sestry Varadínkovi neodjeli do Kanady,ale do Austrálie.Přeji vám mnoho úspěchů.
Ještě jednou vřelé díky.
J.Varadínek

4 Milena Havlová (Bulová) Milena Havlová (Bulová) | E-mail | 19. října 2018 v 8:51 | Reagovat

Vážený pane, chci Vám velmi poděkovat za Váš přínos do historie, jen díky Vám jsem zjistila mnohé informace o svých předcích. Dívčím jménem jsem totiž Bulová, můj tatínek se narodil v Morkůvkách a znovu děkuji Vám, milý pane, že jsem měla možnost vytvořit pro svého milovaného bratra (též Bulu) dárek v podobě podrobnější analogie našeho rodu. Díky a mnoho zdaru. Vděčná čtenářka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama