Emigranti (6)

29. ledna 2014 v 18:27 | já

EMIGRANTI

Josef Babáček
(6.část).

Morkůvská evangelická škola byla odloučeným pracovištěm školy kloboucké. Morkůvští však toužili po vlastní škole. První žádost o osamostatnění byla podána v prosinci 1852 a v dubnu příštího roku přijela komise, jenže hejtmanství se vyjádřilo až koncem roku. Žádost byla zamítnuta. Morkůvští se však nevzdali a sepsali postupně dvě nové žádosti. Problém byl v tom, že ministerstvo žádalo od evangelíků, aby současně zajistili plat pro učitele katolického. Zápas s úřady trval bezmála jedenáct let.
Věc však vyřešilo až vydání tolerančního patentu v roce 1861, tedy před 150 lety, který postavil obě církve do jedné roviny. Od této chvíle nemohl nikdo bránit morkůvským evangelíkům ve zřízení samostatné školy. Škola se oficiálně osamostatnila až roku 1863 a jejím prvním učitelem byl jmenován Šimon Španiel.
V té době si i katolíci postavili v Morkůvkách vlastní školu naproti škole evangelické. Brněnské biskupství ji před několika lety za symbolickou cenu prodalo středisku evangelické Diakonie. Dnes jsou v ní zřízeny terapeutické dílny pro klienty Arkénie a možná slouží i k jiným účelům.
Další, tentokrát zásadní změna přišla roku 1871, kdy byly konfesijní školy v Rakousku zrušeny. Od této doby sloužila evangelická škola dětem obojího vyznání podle potřeby jako škola veřejná.
Morkůvští radní se ke stavbě nové školy odhodlali až po dvaceti letech. Nová a podstatně větší škola byla postavena v blízkosti obou dosavadních škol na pozemku evangelické církve. Školu postavila obec nákladem pět a půl tisíce zlatých a mnohé práce se děly za přispění ochotných spoluobčanů.
Když byla budova v roce 1893 dostavěna, byla v pozemkové knize zapsána jako "Evangelická škola", byť to byla škola obecní a chodily do ní morkůvské děti bez rozdílu vyznání. Proč dali zastupitelé svou obecní školu zapsat jako evangelickou? Nepochybně proto, že tato církev na ni dala pozemek, a patrně i proto, že většina zastupitelů i občanů byla evangelického vyznání. Ostatně i starou evangelickou školu používala obec nadále ke školní výuce. Byla zde jedna třída (dvojtřídka) a byt pro učitele.
Je třeba si uvědomit, že dříve lidé příliš nerozlišovali, zda jde o majetek obecní či církevní. Titíž lidé tvořili společenství církevní i obecní. V obou případech škola patřila těm, kteří ji stavěli pro své děti. Byl to podobně nepatrný rozdíl, jako je nyní, když nějaká budova patří státu, jiná kraji a jiná obci. Není to majetek soukromý, ale obecní. Slouží všem. Tak tomu bylo i s obecní školou v Morkůvkách, v níž se učilo až do roku 1973.
Od té doby jezdí morkůvské děti do školy do Klobouk nebo do Brumovic a školní budova přestala sloužit svému původnímu účelu. Bylo zde zdravotní středisko, klub důchodců, konaly se zde volby a v posledním období Síň slávy generála Peřiny, který sem do této školy v dětství chodil. Před 14 lety, roku 1997, se tam konalo slavnostní otevření Narnie - střediska evangelické Diakonie, která právě v Morkůvkách v budovách staré evangelické a katolické školy vybudovala útočiště pro děti s mentálním a tělesným postižením.
Mezitím došlo k významné změně školského zákona. Až dosud platilo, že na školní docházku měly nárok pouze děti zdravé a intelektuálně vyspělé. Ty ostatní dostaly nálepku nevzdělatelných. Od roku 1998 má však na školní docházku v rozsahu devíti let nárok každé dítě. Místo aby se dítě sklonilo před úrovní školy, musí se škola sklonit před dítětem. Místo, aby se člověk musel podřídit instituci, je úkolem instituce, aby se otevřela člověku.
Řada dětí by ovšem do běžné školy nemohla chodit, proto je třeba vybudovat síť speciálních škol, které hledají různé způsoby, jak dětem s různým handicapem umožnit přizpůsobenou formu vzdělávání. Jejím cílem není psaní, čtení a počítání, ale především sebeobsluha, výtvarné dílny, hudební výchova a zejména láska, trpělivost a úcta, kterou tito lidé potřebují stejně jako každý z nás.
Kde však takovou školu v Morkůvkách zřídit? Při dnešním poklesu porodnosti se ukázala možnost otevřít takovou školu v bývalé mateřské školce. Zde také pro klienty Narnie deset let působila. Už tenkrát došlo k unikátní spolupráci církve, státu a obce. Obec poskytla budovu, evangelická církev si ji pronajala, vytvořila dětem náhradní domov a stát jim zřídil školu.
Dnes začíná druhé dějství této spolupráce. Bývalá škola potřebovala opravy. Obec neměla na její opravu prostředky a oprávnění. Majitel neměl do budovy přístup. Došlo však k moudré dohodě: Mateřská škola se vrátila obci a obec předala obecní školu církvi.
Ta ji během prázdnin nákladem víc jak půl milionu opravila, aby opět sloužila našim dětem. Finančně přispěl Jihomoravský kraj, část peněz půjčil bezúročně evangelický sbor v Brně. Nebudou do ní chodit děti narozené v Morkůvkách, ale žáci z celého okresu Břeclav, které sem rodiče budou vozit, aby se navzdory svému postižení mohly vzdělávat a prožít pokud možno plnohodnotný život.
Věřím, že i o těchto dětech, které nebydlí v Morkůvkách, můžeme a chceme říct, že jsou naše. Neboť morální vyspělost společnosti se měří právě podle toho, jak se chová ke svým nejslabším. Znovu se tak po několika letech naplní heslo, které stavitelé této školy kdysi napsali na její stěnu, ale v posledních letech bylo zakryto a zamalováno: "BOHU, VLASTI A NÁRODU".
Církev dnes otevírá tuto školu těm nejmenším a nejslabším mezi námi. Stát zde zajistí výuku a vzdělávání a obec může být pyšná, že taková škola stojí právě v jejím středu.

* Totušek Karel, vzácný člověk, řídící učitel, a Františka Žáčková z Klobouk. Spolu měli: Hermímu (Nováková, Boleradice), Kristýnu, Karla, *1879, (Vyškov, knihtiskař, Praha), Emila (bankovní úředník, Břeclav), Viléma, *1883, (pivovarský úředník, Vyškov), Bertýnu (Kucká, Hodonín), Josefa, Jindřicha, *1888, (Slovensko), a Růženu. Po jejich odchodu přichází:
* Harcuba Josef, *1873, řídící učitel, který do Morkůvek přišel z Valteřic u Jilemnice, a s Marií Dobešovou, *1879, z Násedlovic měli tyto děti: Marii, *1899, (Starnovská, Brno), Ladislava, *1903, (ten měl největší zásluhu na postavení sokolovny a později byl i několik let tajemníkem obce, kde za jeho funkce se na hřbitově vyrovnaly řady pohřbených), dále měli Emmu, *1906, (Hrdličková, Násedlovice, pohřbená je na místním hřbitově, 1933), Adélu (Mikulášková, Brno) a Věru, *1917, (Brno). Harcubu střídá nový ředitel z Boleradic:
* Funk Alois, *1898, a s Růženou, rozenou Kratochvílovou, *1903, mají Jitku, *1929, a Lubomíra, *1932, (lesní správa, Jeseníky). Po jejich odchodu:
* Papež Oldřich s Marií spolu měli Petra a Oldřicha, učí místní dítka základům, pak po nich:
* Ohnoutka Josef a Marie, děti Pavel a Aleš (oba Břeclav).
* Koutník Ladislav a Eva, děti Ladislav a Kateřina (Praha).
* Pro nedostatek dětí byla škola v roce 1973 zrušena.

130
* Rozbořil Josef a Kateřina Krhánková. Spolu na domečku mají 6 dětí: Josefa (Brumovice), Kateřinu (Kinclová, č. 81), Marii, Václava, *1861, (č. 140), Františku, *1866, a Rozalii. Za Františkou na dům přichází:
* Navrátil Josef, *1866, prvorozený, s Františkou, *1866, mají spolu: Antonína, *1895, (padl v roce 1915 na ruském bojišti), a Josefa, *1899, (rovněž zahynul na Rusi v roce 1917). Dva bratři a oba zahynuli na ruském bojišti. Dům Navrátilovi prodávají:
* Žďárskému Josefu, *1897, s Annou Rozbořilovou tu mají jednoho syna Josefa, *1924. Tento dům záhy opouštějí a kupují Ve Žlebu rozestavěný nový.
* Gregor Josef, *1908, číšník z Bohuslavic, a Marie. Domek v nabídce kupují, spolu již mají Josefa, *1926, a Jana, *1928. Domek po čase z pracovních důvodů opouštějí a odchází do Brna. Dodnes je známá po něm Gregorova hospoda na Zelném trhu v Brně vedle hudebnin Lídl. V roce 1949 Josef Gregor, *1908, nevydržel politický tlak a v Brně dobrovolně odchází ze života. Tento domek koupil nový majitel:
* Klement Jakub, *1909, (rád chodil s puškou pod kabátem do lesa, choval také holuby), a Františka Vlčková, *1913, měli spolu jen jednu dceru Růženu, *1936. Domek osiřel a po čase jej od Růženy koupil:
* Roubíček Zdeněk s Ilonou a dcerou Kateřinou, kteří dům užívají jako chalupu. Trvale je zvěčněna malířem Dobešem.

131
* Lexa Josef a Josefa Zikmundová spolu měli Ignáce (v dospělosti odešel do USA) a Annu (Solničková, Kašnice). Uvolněný dům v nabídce koupil:
* Havlín Jiří, *1883, výborný tesař a houslista (trošku se zajíkal), s Františkou Jurásovou, *1883, měli jednu dceru Marii, *1910. Všichni brzy odchází na č. 215.
* Korčák Petr, *1902, z Mutěnic kupuje domek a s Františkou Žemličkovou, *1907, spolu mají Vítězslava, *1929, a Františka, *1932, i tito z domečku odchází na č. 50. Domek kupuje nový příchozí:
* Kadrnka Eduard, *1897, z Brumovic, a s Boženou Sýkorovou mají: Jindřicha, *1927, (pozdější předseda MNV Březí u Mikulova), Drahomíru, *1930, a stěhují se jinam. Na dům přichází další obyvatel:
* Petáš Jaroslav, *1920, a Ludmila, rozená Urbánková. Spolu mají Svatoslava, *1948, (bydlel u tety Majtnerové, Brno), a Jarmilu, *1949, (Kašnice). Domek se boří (stával vzadu U Jezírka) a jeho popisné číslo bylo přiděleno:
* Kinclu Jiřímu (č. 4) a Jitce Holomkové z Bohumilic. Spolu mají: Jitku (Vrbiková), Ivetu (Mikulicová, Miklíková, Brumovice) a Kateřinu (Kobylí).

132
* Hryzelka Maxmilián a Františka Klementová. Toto manželství je bezdětné a rozpadá se. Maxmilián se z toho důvodu žení znovu a bere si Kateřinu Krhánkovou, *1861. Spolu mají: Františka, *1888, Jana, *1893, Ludvíka (nešťastně se zabil při mlácení obilí ve Dvorku, Augustinov) a Maxmiliána. Prvorozený:
* Hryzelka František byl pomenší malozemědělec, ale krávy měl z celé dědiny bezkonkurenčně nejlepší, na domek si přivádí Růženu Peřinovou, *1892, a spolu měli jedinou dceru Růženu, *1920. Všichni odešli a opuštěný domek byl zbořen. Nyní je zde utvořeno posezení "U lisu".

133
* Loziáš Martin a Rozina Krhánková, v manželství měli 4 děti: Josefa, *1863, Josefku, *1866, Barboru a Martina. Za Josefkou, *1866, přichází:
* Maršálek Josef, *1867, z Násedlovic, a s Josefkou Loziášovou mají: Josefa, *1891, a Františka, *1893, (Nosislav - 1921, Hustopeče).
* Maršálek Josef, *1891, si na dům přivádí Josefku Klementovou, *1897, a spolu mají: Josefa, *1920, (od svých 15 let byl ve světě, také se zúčastnil v dubnu 1945 stavby mostů v Ivani a pak v Popicích), Jarmilu, *1926, (Třebíč), a Ludvíka, *1930, (č. 86). Opuštěný domek kupuje a částečně opravuje:
* Novotný Zdeněk z Brna, který spolu se svou ženou jej užívají jako chalupu dosud.

134
* Kraus Josef a Kateřina Španielová, spolu mají Josefa, *1868, a Josefu, *1870, (Loziášová). Dům se prodává a přichází nový majitel:
* Šebesta Josef, *1867, a Anna Ravasová zde mají: Františka, *1893, a Josefa, *1899. Domek však brzy prodávají a stěhují se na č. 181. Novým majitelem se stává:
* Kavka Metoděj, *1882, a Františka Peřinová. Ti zde spolu mají Františka, *1910, Andělu, *1915, (Líznarová, Brumovice), a Adolfa, *1920. I oni po čase odchází a o prázdný domek se hlásí:
* Fanta František, *1889, (Brumovice), a Marie Valná. Spolu mají Jenovefu, *1919, (Gálová), a stěhují se na svůj nově postavený domek (č. 85). Tento kupuje:
* Súchop Jan, *1877, a Josefka Vítková, *1880, hodná a vzácná nesmrtelná žena, spolu měli jediného syna Josefa, *1911, (holič, nejen v plesovou sezonu onduloval vlasy všem ženám na celém Vrchním konci). Súchopovi byli posledními obyvateli, domek byl zbourán, stával pod č. 47.

135
* Neuman Antonín a Bulová mají spolu: Josefa (Nenkovice), Barboru (Príkazká, Holíč), Kateřinu, *1865, a Františka, *1869, (č. 119). Za Kateřinou přišel:
* Hanák Antonín, *1859, z Brumovic, a s Kateřinou zakládají na domečku novou rodinu, mají Františka, (četnický strážmistr, Blansko), Josefku, *1891, Marii (Podivín) a Josefa, *1896. Za Josefkou na domek přichází:
* Peňáz Antonín, *1888, z obce Dlouhé u N. Města, a bere si Josefku, *1891, která však už měla nemanželského syna Jana (Hanáka), *1910. Spolu měli Josefa, *1922. Tento Josef odchází do Brumovic a s Miladou Hrabcovou, *1926, zakládá rodinu. Na domečku zůstává:
* Hanák Jan, *1910, s Annou Vonsbauerovou mají Bohumilu. Po jejich odchodu domek chátral, až došlo k demolici. Domeček stával Na kopci.

136
* Petráš Václav a Josefa Adamová z Klobouk měli spolu 6 dětí: Annu, (Nikolčice), Josefku (Šebestová, Klobouky), Václava (Klobouky), Františka, *1876, Jana (Židenice) a Ignáce, (Židenice). Domeček byl na prodej a celá rodina odchází. Novým majitelem se stal:
* Zikmund Josef, *1868, a Františka Páleníková, *1870. Spolu mají Františku, *1894, (Losová, Kobylí), Josefa, *1897, (Hovorany), Barboru, *1905, (Peřinová, č. 204), a Růženu, *1910. Za touto Růženou na domek přišel:
* Bula Jakub, *1912, kde hospodařili a spolu měli Jakuba a Jaroslava. Po jejich odchodu domek kupuje:
* Kuštampol Petr, teď zde chová čistokrevné psy.

137
* Havlín Antonín a Kateřina Bdinková tady mají spolu: Terezii, *1867, Jakuba, *1870, (Klobouky), a Tomáše. Za nejstarší Terezií, *1867, přichází:
* Boháček Josef, *1860, a s Terezií, *1867, mají děti: Františku, *1900, (Valentová, č. 54), Josefku, *1901, (Stehlíková, Boleradice, Kurdějov), Marii, *1904, a Josefa, *1905, (Nikolčice). Na domek za Marií, *1904, přišel přespolní:
* Mokrý Petr, hasič, zdravotník, z Krumvíře, a zde spolu na domečku mají jednu dceru Drahušku, *1932, a stěhují se na č. 151. Dům v nabídce kupuje:
* Páleník Josef, *1893, válečný invalida, a s Marií Malou z Karlína mají: Věru, *1922, (Kavková), a Josefa, *1924, (SNB Břeclav). Demolice domku byla v roce 1949. Stál na Vrchním konci naproti č. 117. Toto popisné číslo bylo úředně přiděleno Boleslavu Machačovi, *1914, z Němčiček a s Růženou Hájkovou, *1921, si postavili na jiném místě nový dům, směrem ke Kloboukám, spolu měli Věru, *1944, (Šedivá, Hrušovany), Miloslava, *1945, (Tlumačov), a Naděždu, *1955. Za Naděždou již na nový dům přichází bývalý důstojník SNB z Klobouk:
* Jeřela Zdeněk a spolu s Naděždou bezdětní, osvojili si děvčátko Alexandru a jsou na domě dosud.

138
* Kramář František a Marie Hájková, *1854, mají spolu jedinou dceru Františku, *1893. Tato Františka Kramářová se zalíbila:
* Krhánkovi Josefu, *1880, a spolu měli syna Josefa, *1911, a Františku. Uvolněný domek koupil nový majitel:
* Šedivý František, *1891, s Rozalií Trumpešovou, *1886, milá a hodná žena, rovněž nesmrtelná, zakládají rodinu a mají děti: Jana, *1909, (Nosislav), Františka, *1913, (zedník, č. 109), Rozálii, *1915, (Lutonská, č. 41), Josefa, *1919, (Hrušovany), Růženu, *1924, (Stehlíková, Hustopeče), a Rudolfa, *1921, (řidič ČSAD, Židlochovice). Domek využívá Josef, *1919, a jeho žena Věra jako chalupu.

139
* Petráš Karel a Vrbasová měli syna Karla a tento jejich jediný syn:
* Petráš Karel si na domek přivedl Barborou Lajgotovou, *1880, která se později provdala na č. 63, ale tady spolu měli: Marii, *1884, (Vlčková), a Františku, *1886, (Vlasáková). Této prvorozené se zalíbil hezký chlapec a hned se přiženil:
* Vlček Jan, spolu s Marií, *1884, tady měli: Marii, *1911, Josefa, *1912, (č. 12), Ludvíka, *1913, (starosta obce, moudrý, klidný člověk a dlouholetý pracovník Zemědělské školy Klobouky), a Vlastimila, *1915. Ten byl sokol a nezapomenutelný ochotnický herec, hrával kdysi i ve dvou premiérách ročně. Obyčejně představoval faráře. Na domek za Marií přišel přespolní:
* Michna Antonín z Vrbice a s Marií Vlčkovou bezdětní dožívají.
* Důbrava Zdeněk a Fanta Jiří z Brna jej nyní užívají jako chalupu.

140
* Rozbořil Václav, *1861, a Františka Rozbořilová, *1863, na domečku mají: Františku, *1886, (Krupičková), Rozalii, *1890, a Marii, *1893, (Petrášová). Na domek se přiženil chlapec a bere si hezkou Rozalii:
* Novotný František, *1889, a Rozalie, *1890, zakládají rodinu, spolu mají Františka, *1910, (učitel ve Velkých Hostěrádkách a jinde, věrný Morkovčan, sokol, evangelický kazatel na Karlovarsku, vzdělaný a životem krutě zkoušený, další nesmrtelný. Umírá v Břeclavi v Domě s pečovatelskou službou), a Blaženu, *1919, (ochotnická herečka a zpěvačka, také nechyběla v žádném nacvičovaném divadelním kuse). Blažena zůstává na domečku, za ní přichází:
* Petráš Josef, *1911, spolu s Blaženou dům generálně opravují. Jsou však bezdětní. Opravený dům kupuje z jiného rodu rovněž:
* Petráš Josef, obchodník s čerstvým kuřecím masem. Dosud.

141
* Špidla Josef a Josefa, domek jako bezdětní prodávají a odchází do Vídně. Domek kupuje nový zájemce a hned se stěhuje:
* Hradečný Augustin, *1868, z Boleradic, a Kateřina Babáčková, *1868, a spolu mají Františku, *1895, (Dobešová, č. 90), Augustina, *1896, (pokrývač, č. 140), a Františka, *1901, (řezník, Horní Bojanovice, Morkůvky).
* František Hradečný (řezník a uzenář, na jeho udírnu havarovalo německé letadlo Fw 109 B v dubnu 1945). Nakonec zůstává na domku s Ludmilou Holackou a spolu mají Františka, *1925, (vyučený řezník), a Jana Augustu, *1927, (Horní Bojanovice).
* Peřina Pavel z Kašnice, řidič autobusů, a Věra Ďurišová z Klobouk postavili na tom místě dům nový. Jejich děti: Tomáš a Milan. Dosud.

142
* Vítek Josef, *1837, a Barbora Lexová, *1843, a jejich 9 dětí: Josef, *1865, Terezie, *1867, (Hájková, č. 47), František, *1872, (Hodonín), Václav, *1873, Barbora, *1877, Františka, *1879, Anna, *1882, Marie (Kocourková, manžel kameník, Hodonín) a Josefa, *1880. Tuto poslední si bere nový chlapec a přichází na domeček za ní:
* Souchop Jan, *1877, a spolu tu mají Františku, *1906, a Josefa, *1911, (č. 134). Prvorozená Františka se zalíbila hezkému chlapci z Mutěnic:
* Medkovi Vavřinovi a od roku 1924 se jim pak v harmonickém manželství narodily dvě dcery: Libuše, *1928, (Putnová, Diváky), a Zdeňka, *1931, (Pokorná, č. 19).
* Pokorný Zdeněk, syn Zdeňky, nyní domek využívá jako chalupu. Jeho majitelkou je však jeho dcera Ivana.

143
* Dýštěnský Emanuel s Annou Hájkovou, rozenou Babáčkovou, měli dceru, která se provdala (Pilátová, Bohumilice) a odstěhovali se.
* Peřina Václav, *1895, a Barbora Hájková, *1895, spolu domek koupili a zde měli jednu dceru Blaženu, *1924, a stěhují se. Na dům přichází nový majitel:
* Adamec David, *1866, a s Annou Nejtkovou, *1884, z Klobouk, mají jednoho syna Josefa, *1920, který v roce 1946 odchází do Strachotína, později jako člen SNB do Mikulova. Tento domek byl zbourán. Jeho popisné číslo bylo přiděleno:
* Hnízdilovi Stanislavu, pro novostavbu Za humny. Za čas opuštěný Hnízdilův dům koupil:
* Čermák Jaroslav, *1928, který jej užívá jako chalupu dosud.

144
* Domek s tímto číslem v minulosti sloužil dětem jako Katolická škola. Byl to vlastně soukromý dům. Pozdějšími obyvateli byli:
* Španiel František a Terezie Soukupová, která už měla dceru Ludmilu. Spolu měli Jana, *1870, a Annu, *1882, (Musilová, č. 144). Terezie Soukupová-Španielová umírá a František získává nemanželskou dceru Ludmilu, *1908. Na dům přichází:
* Musil Josef, *1882, z Osové Bítýšky, již se dvěma syny Josefem, *1903, (stolařský pomocník, Bratislava), a Adolfem, *1907, (student, Zdounky u Kroměříže), bere si Annu Španielovou, *1882, která už měla dceru za svobodna Ludmilu, *1908, a za touto přichází "princ":
* Cetl Vavřín, *1903, z Brumovic, na jedno oko trošku vadný, spolu mají jednu dceru Jarmilu, *1932. Tuto Jarmilu si vyhlídl:
* Straka Vavřín z Horních Bojanovic, dobrý kluk a vesnický řezník, přiženil se na domek. Spolu měli Jaroslava (Březí) a Zdenka (Velké Pavlovice). Domek po jejich odchodu koupil:
* Vlasák Michal s Renatou, rozenou Fantovou, mají Michala. Na domku dosud.

145
* Kincl Josef a Marie, spolu měli Václava (č. 81), Josefa (č. 87), Marii, *1859, (Ryšavá, č. 145), a Františku, *1865, (Pilátová, č. 91). Jak vidno, za Marií přišel:
* Ryšavý Josef, *1859, s Marií, *1859, založili rodinu, měli Josefa, *1885, (USA), Annu, *1891, Františka, *1893, (USA), a Františku, *1895, (USA). Za druhorozenou Annou, *1891, přišel z Klobouk:
* Bezděk Jindřich, *1891, a spolu tu měli Jindřicha, *1921, Stanislava, *1924, (č. 200). Stěhují se jinam a na tento dům přichází nový majitel:
* Bavlnka Josef, *1892, pomenší postavy, z Borkovan, s Marií Jarmierovou, rozenou Petrášovou, *1896, zakládají rodinu a mají Marii, *1924, (Brumovice), a Ludvíka, *1933, (vojenský i civilní parašutista). Všichni odchází, domek zchátral. Na místě samém nově příchozí:
* Partyka Jan z Kurdějova s Martou Ravasovou postavili dům nový.
* Kaňa František a dcery Partykovy Dana s Kateřinou a Veronikou jsou na domě dosud.

146
* Hortvík František a Kateřina Hryzelková již s vlastním synem Josefem měla pak s Hortvíkem 3 děti: Františku, Františka, *1884, a Kateřinu (Ravasová, č. 62).
* Hortvík František si na dům přivádí Františku Šedivou, již byla provdána za Páleníka (č. 7), bezdětní brzy odchází a dům kupuje:
* Liščák František, *1900, dráteník, a Magdalena Stančeková, *1899, a zde mají Marii, *1923, (č. 52). Dům v nabídce kupuje:
* Polášková Pavlína, *1901, z Bořetic, svobodná, má syna Františka, *1926, (č. 99). Po ní je také na domku:
* Vítek Alois, *1904, z Vranové, a s Růženou mají Marii (Máňu), *1931.
* Domek je zbořen a popisné číslo přiděleno:
* Láčňákovi Josefu, který postavil nový dům směrem na Kobylí, s Ludmilou Kavkovou (se svatbou nadvakrát) spolu měli Ludmilu (Znojmo), Josefa (Hustopeče) a Alenu (Němčičky). Ludmila je na domku dosud.

147
* Sirný Josef a Barbora z Bílovic měli děti: Stějžán, *1865, Barbora (Jurásová, č. 124), ve druhém bezdětném manželství s Barborou Pokornou, *1853, odchází jinam a dům kupuje:
* Konečný Antonín, *1895, z Prušánek, obecní cestář - "podlá vody", s Josefou Pazandákovou zakládají rodinu, mají dceru Marii, *1925. Za Marií přichází:
* Sedlák František, pozdější vyšší poštovní úředník (Brno), s Marií mají syna Zdenka (Kurdějov) a z domečku odchází. Novým obyvatelem jen nakrátko se stává:
* Kališ Jaroslav, Ing., (starosta obce), s Dagmar Lutonskou. Po nich:
* Špilka Jiří a po něm:
* Hlinka Bedřich. Dosud.

148
* Zikmund Václav a Dorota Nedvědová a jejich 5 dětí: Kateřina (Vídeň), Anna (Brno), Františka (Vídeň), Josef, *1868, (č. 136), a Marie. Na dům se přiženil a poslední rozenou dceru Marii si vzal:
* Lexa Ignác, Marie však mezitím už má dceru Marii, *1897, (č. 148).
* Souchop Václav, *1880, (č. 118), a po něm byl jen krátce v nájmu:
* Dýštěnský s manželkou Růženou Ravasovou, měli Růženu, *1909, (byla dána do sirotčince do Nosislavi), a Lýdii, *1911, (Hradec Králové). Dýštěnský padl na Rusi v roce 1915, Růžena se pak provdala za Šenka, (č. 7).
* Medek Jiří (bratr Vavřina) z Mutěnic, *1900, si bere Marii, *1897, (Zikmundová-Páleníková) a spolu mají jednoho syna Josefa (dřevařský průmysl, Šumperk). Nyní dům "Na kopci" slouží jako chalupa, majitelem je:
* Prokeš Michal dosud.

149
* Dům na Pláckách sloužil jako Katolická škola a byl postaven v roce 1868. Nyní je tu ubytovna speciální školy Narnie.

150
* Jurás Ignác, *1854, kovář, a Anna Kordiovská, *1858, z Klobouk, spolu měli 5 dětí: Annu (Langrová, manžel železniční zřízenec, Břeclav), Marii (Vítková, Břeclav), Františku, *1883, (Havlínová, č. 213), Františka, *1885, (kovář na velkostatku v Kobylí, č. 105), a Ignáce, *1897, (odborník a zručný kovář v obci, č. 205). Za protektorátu zde bydlel:
* Bula Josef, vojenský důstojník, s manželkou Marií. Nyní jej užívá jeho bratr:
* Bula Ludvík s Boženou Rajtrovou z Boleradic, spolu mají: Boženu (Lobpreisova, Klobouky), Josefa (domov důchodců), Ludvíka (zedník, Klobouky), Jaroslava a Pavla. Opravený domek užívají dosud. Malá náves.

151
* Toto číslo vzniklo nejprve ze stodoly, jež patřila k č. 19. Prvním obyvatelem byl:
* Havlín Tomáš, *1853, a Anna Létalová z Kobylí, spolu zde měli 6 dětí: Josefa, Františka (kolář, Kobylí), Annu (Vídeň), Marii (Škrlová, Břeclav), Fabiana (Hodonín) a Bernardýnu. Avšak druhé manželství s Magdalenou Smolíkovou bylo již bez dětí.
* Mokrý Petr, *1905, z Krumvíře, s Marií Boháčkovou, *1904, zde mají Drahomíru, *1933. Za jejich dcerou přichází z Klobouk:
* Kordiovský Jiří, *1927, a spolu mají Hanu, *1953, a Drahomíru, *1954, (Brumovice). Stěhují se do Klobouk. Nyní domeček slouží jako chalupa pro:
* Herzána Stanislava (Boskovice, Tišnov). Dosud.

152
* Šťastný Herman, židovského původu, s Terezií Finkovou na tomto čísle měli tyto děti: Jindřicha, *1872, Juliuse, *1873, (Katovice, Polsko), Leopolda, *1876, (Velké Hostěrádky), a Adolfa, *1886, (Vídeň).
* Šťastný Jindřich zůstává na domku s Babetou, rozenou Finkovou, z Přítluk, spolu mají: Leo, *1901, (vojenský důstojník, pak koncentrační tábor Terezín, Čechy, Ladná), a Terezii (Rézinku), *1905, která byla provdána také za žida Vodáka do Brumovic, ale spolu nežili. Všichni byli internováni v koncentračním táboře v Terezíně, vrátil se jen Leoš, který dům opustil.
* Petráš Josef a Blažena Novotná svůj dům bourají, rozšiřují o vedlejší domek Šťastných a na místě samém staví nový. Po jejich odchodu dům kupuje:
* Petráš Josef, *1957, který zde bydlí se Simonou dosud.

153
* Matula Karel a Kateřina Poláková z Kašnice založili na domku rodinu: Kateřinu, *1865, Jakuba, *1867, (č. 173), Eleonoru, Josefa (Krumvíř), Františku (Otáhalová, Vídeň), Karla (Jablonica, Slovensko) a Františka (elektrotechnik, Frenštát). Za Kateřinou, *1865, přichází přespolní:
* Fiala Tomáš, *1864, z Dambořic, a Kateřina mu brzy jako bezdětná umírá. Tomáš se znovu žení s Františkou Peřinovou, rozenou Bulovou. I toto manželství je však bezdětné. Po jejich odchodu dům zchátral a byl demolován. Dědina.

154
* Petráš František, jeho žena nám není známa, ale měli: Františka (jako kluk spadl z topolu u č. 63 a zemřel), Marii, *1857, (Petrášová), a Veroniku. Tuto poslední si již s dcerou Annou (Mistřín) vybral a za ní přišel:
* Matějiček Jakub, *1866, a spolu měli syna Jakuba. Domek prodali a odstěhovali se do Hodonína. Domeček pak koupil:
* Svoboda František, *1876, a Františka Ravasová, spolu měli: Františka, *1903, (čeledín, Otnice), Josefa a Jana, *1906, (pekař, Moravský Písek). Ravasová umírá, František si bere Libuši Hájkovou a s touto má Josefa, *1914, (učitel), a Jindřicha, *1917, (JUDr.). Svoboda František, *1876, v roce 1917 zahynul na italské frontě.
* Hrabec Karel, *1885, z Kroměříže, s Annou Dýštěnskou, *1883, jsou novými majiteli a spolu mají Josefa, *1911, (Zlín), Annu, *1913, (Brno), a Marii (Rajhrad).
* Dýštěnská umírá a Karel Hrabec si bere Libuši Svobodovou (Hájkovou). S ní má pak Františka, *1921, (sedlář), a Jaroslava, *1923.
* Pro rodinné neshody Karel vzal Libuši v roce 1933 život. Na domek potom přišli:
* Novotný František, *1908, a Ludvík, *1910. Oba záhy odešli a dům koupil:
* Adamec Karel (pánský krejčí) s manželkou. Rodina byla bezdětná. Po jejich odchodu byla provedena demolice. Na tomto místě na Vrchním konci stojí nyní elektrický transformátor. Popisné číslo bylo přiděleno a nový dům postavil:
* Veselý Ludvík z Brumovic s Miluškou Laštovkovou, spolu mají Ludvíka a Milana. Suchý řádek.

( ... pokračování v dalším článku ... )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama