Ozvěny pohnutých dob (7)

3. února 2014 v 18:46 | já

Ozvěny pohnutých dob

Paměti občana z Morkůvek
Josef Babáček
(7.část)
V Praze při pohřbu Františkovy ženy Aničky mu jeho ještě žijící přátelé letci a jejich organizace slíbili, že mu vybudují v rodišti muzeum - a to se také stalo. S podivem konstatuji, že to šlo a že se již na jiném místě jednou jmenovaná školní místnost pro dobrou věc konečně uvolnila, bohužel s pětiletým zpožděním. Místní důchodkyně si pravděpodobně také již našly jiný prostor pro svoje schůzky. Muzeum je však bez působivých obrazů malíře Dobeše, líbezné poezie Františka Novotného, básní Josefa Škrly, a unikátních artefaktů na osvobození obce v roce 1945 a ostatních možných památek. Škoda, ten čas už je tady, kdy jsou a budou podobné památky vzácné, budoucnost je jistě po zásluze ocení. Ale tyto zdarma nabízené obci do té doby skončí pravděpodobně na smetišti v Rýnách. A to jen proto, že někteří zastupitelé prosazují svou nadutou moc.

Úryvek z básně J.Škrle:

Buďme hrdi na svůj rodný dům
Buďme hrdi na kmety a jejich um
Buďme hrdi na svou rodnou ves
Ta nezklamala, neopustí, nehodí přes

IX. Památník padlým - anabáze kolem výstavby

V půli dubna se každým rokem koná v Ořechově rekonstrukce bitvy z II. sv. války, které se pravidelně zúčastňuje i skupina mých mladých přátel z klubu Vojenské historie z Brna. Dokud jsem vlastnil vinný sklep u koupaliště, býval odchod na seřadiště z tohoto místa vždy tři dni před zahájením. Všichni oblečení v Sovětských dobových uniformách a patřičně vyzbrojeni. Tato skupina představovala průzkumnou hlídku 731 Polního střeleckého praporu, jejímž nynějším velitelem je staršina Jiří Novák, zástupcem starší seržant Soňa Holečková, dělostřelci Vlastimil Schildberger st. a Radovan Slavík, oči skupiny Libor Cink. Při dlouhých debatách ve sklípku na válečné téma, protože jsem pamětník, všechny mé vzpomínání zajímalo, při tom padla myšlenka zahynulým při válečných událostech postavit pomník. Paní Soňa Holečková dokonale ovládá ruštinu, protože Morkůvky měly bílé místo v počtu padlých, měla za dobrovolný úkol zjistit skutečnost. Netrvalo dlouho a první zjištěné výsledky posílala poštou (fotokopie originálů a zároveň překlady). Soňa a Jirka Sklíčko jeli do Moskvy zjistit další možnosti, a zda jsou Ruské úřady této akci nakloněny. Tito průzkumníci zjistili, že jsou jim všude dveře otevřené, Za rok a něco všechna jména, co jsou vytesána v černé žule na Památníku, jsou archivně doložená.

Hned v únoru roku 2009 jsem se starostou obce p.F.Jurasem předběžně projednal možnost vybudování památníku obětem II. světové války. V prvních jednáních se starosta stavěl k návrhu velmi vstřícně. V březnu, zrovna padal sníh, přijel na mou žádost, akademický sochař p.František Navrátil, aby posoudil jeho nejvhodnější umístnění. Stávající prostor pomníku padlým z I. světové války, na kterém je vytesáno dvacet jmen, kteří se nevrátili z bojů, označil za SLEPÝ a nedoporučoval jeho rozšíření o padlé ve II světové válce. Zastupitelstvo později odmítlo jakékoli jiné místo než přidat desky k pomníku padlým z války minulé. Toto rozhodnutí naše organizace i já považovala za účelové, a proto se rozhodla jednat mimo jejich pravomoc.

Nezbylo než hledat nový prostor. Byly vyhledány a doporučeny tři místa. Jedno z nich bylo nejdříve vyhledáno u kolumbária na místním hřbitově, které rovněž ihned zavrhl a jako druhé a vhodné určil v současné době upravené místo po zbořeném domečku pana F. Pokorného. Jedná se o obecní pozemek. Mezi tím starosta jel do Brna a pořídil několik informačních snímků památníku pro potřebu informování obecního zastupitelstva.

Obecní zastupitelstvo na své schůzi, námi podaný návrh zamítlo z důvodů nejasných.
Proto se Československá společnost vojenské historie Brno dohodla s majitelem p. č. st.71/2 o možnosti památník postavit na této jeho soukromé stavební parcele. Toto je to třetí místo navržené akademickým sochařem, panem F. Navrátilem. Majitel souhlasil, a proto se jmenovaná společnost rozhodla podat novou žádost obecnímu zastupitelstvu o souhlas stavby. Tato žádost byla na schůzi OZ projednána 24. 6. 2009, s tímto výsledkem. (viz příloha a)

Akademický sochař p.F.Navrátil při posuzování míst ke stavbě památníku označil STÁVAJÍCÍ místo jako SLEPÉ a také, že tam překáží, teď už mohutný strom. Tedy při případném odstranění onoho stromu zůstává toto místo jako SLEPÉ. Podle něj slovo slepé si dovolím přeložit jako nevhodné. Naopak souhlasíme s jeho názorem o změně místa, protože jej považujeme v této oblasti za odborníka.
Jím určené ono třetí místo na postavení památníku obecní zastupitelstvo zamítá jako nevhodné. Zřejmě je to vyjádření sporné, protože necelých 10m od budoucího památníku, tedy přes šířku cesty do polí, stojí církevní památník - Boží muka, postavená již ve středověku. Je tedy sporné, zda není na nevhodném místě. O 50m dále je Muzeum, tedy Síň slávy gen. Peřiny. Společnost vojenské historie je názoru, že právě toto místo SOULADÍ.

Při oficiálním odhalení památníku k 65. výročí, tedy v dubnu 2010, přislíbili účast Jeho excelence Ruské federativní republiky, Německé spolkové republiky, Krajský hejtman Mgr. M. Hašek, z farářů: pravoslavný, evangelický a katolický, a vojenská stafáž v dobových uniformách. Na památníku budou vytesána tři jména místních občanů, 65 ruských vojáků jedno jméno německého letce a čtyřicet pět bezejmenných a také zde zahynulo na 120 - 130 koní.
Panu starostovi jsem nabídnul, že přijdu na zasedání Rady a osobně vysvětlím důvod projektu. Byl jsem odmítnut, že to není potřeba.

Vzhledem k tomu, že obecní zastupitelstvo mělo negativní přístup k tomuto projektu a navrhovalo jen přidání desek ke stávajícímu pomníku padlých, jsme považovali za nedostatečné. Z tohoto důvodu se začalo jednat se soukromým majitelem pozemku, který se vyjádřil kladně a povolil postavení památníku na místě, kde se narodila jeho maminka. Památník je tedy postaven na tomto místě.

Dne 27. 11. 09 bylo obecní zastupitelstvo M O R K U V K Y obesláno Československou společností vojenské historie dopisem o záměru vybudovat v obci "Památník" 119 obětem II. světové války na parcele č. st.71/2, kterou má pro tento účel pronajatu. Vzhledem k tomu, že při stavbě základu došlo k posunu rozměru asi o 70 cm do obecního pozemku, žádá ČSVH o nové rozhodnutí a možnost respektovat stávající situaci či pronajmout nebo odprodat tuto část.

Tato žádost byla zamítnuta (viz dopis OÚ b) S rozhodnutím obce nesouhlasila ČSVH Brno i já, a to z důvodů popsaných nahoře. Chybně zabetonovaný základ musel být odstraněn k 1. 3. 2010, následně byl připraven nový o 70 cm posunutý dozadu na soukromý pozemek (pronajatý od majitele pana Jaroslava Hrabce).

Tito zastupitelé obce rozhodovali: starosta Juras František, místostarosta Mgr Luděk Páleník, zastupitelé Ing Jiří Horák, Mgr. Jana Petrášová, Šárka Filásková, Pavel Dobeš, Jaromír Kincl, Josef Kyncl, Alena Partyková.

Památník byl odhalen 23. 4. 2010 v 10 hodin dopoledne za účasti Krajského zastupitele pana MUDr. Oldřicha Ryšavého a senátora Jiřího Petrů. Za klub veteránů anglických letců plukovník Emil Boček, předseda klubu plk. Rampula a deset dalších členů. Tito využili příležitosti a před zahájením slavnostního aktu nejdříve zanesli na hrob gen. Peřiny kytici. V dobových uniformách a se zbraněmi stáli u pomníku čestnou stráž dva rudoarmějci, podporovaní dvakrát po dvaceti mužích, jímž velel jeden major a jeden nadporučík. Dále je zajišťoval průzkumný motocykl vyzbrojený kulometem Děktarevem a jeden protitankový kanon. Slavnostní odhalení provedl plk. Emil Boček a iniciátor a sponzor stavby Josef Babáček. Hlavní projev měl pan Ryšavý a plk. Boček. Slavnostní ovzduší tomuto shromáždění dodali zástupci církví - evangelické (senior Jiří Gruber), římskokatolické (farář František Trtílek) a pravoslavné (Mgr. Josef Fejsák). Za trojici církevních představitelů pronesl vysoce emotivní slova k této události právě senior Jiří Gruber, nesená v usmiřujícím tónu, která na přítomné hluboce zapůsobila a tomuto vzpomínkovému shromáždění dodala důstojnou a náležitou atmosféru.

Celou akci ke spokojenosti všech moderoval zástupce klubu ČSVH-Brno pan Vlastimil Schildberger mladší. Jeho otec odborně seznámil přítomné s událostmi v den osvobození obce. Slavnost probíhala v přátelském ovzduší a za hojné účasti široké veřejnosti (viz fota). Místních spoluobčanů bylo jen poskrovnu. Za zmínku stojí přítomnost asi patnáctihlavé skupiny brumovické drobotiny pod vedením paní učitelky Mgr. Dany Pučálkové. Jejich oči viděly sovětské vojáky a budou mít celý život na co vzpomínat. Obecní zastupitelé chyběli. Svojí zatvrzelost projevili neúčastí, čímž dali najevo, že Kocourkov stále funguje.

Mrakem na této slavnosti bylo také to, že pan plk.Rampula při této příležitosti předal bývalé představené obce, k údivu všech přítomných medaili. Možná proto, že deset let bránila uvolnit volnou místnost pro muzeum, tedy Pamětní síň gen. Peřiny.

Zde je zachycen projev faráře CČE seniora pana Jiřího Grubera z Brna.:

"Vážení předřečníci, vážení hosté, a morkůvští spoluobčané. Shodou okolností se mi nedávno dostal do rukou originální text projevu, který na tomto místě přednesl před 89 lety - l. května 1921 - můj předchůdce superintendent Ferdinand Císař při odhalování pomníku padlých z 1. světové války.
Zaujalo mne v n í mimo jiné to, že Císař nad pomníkem padlých v rakouské armádě zmiňuje také slavnou bitvu u Zborova. Bylo to první vystoupení československých legií, které znamenalo veliký impuls k budoucímu obnovení naší samostatné republiky.
Ta bitva se stala legendou a učili se o ní děti ve školách. Superintendent však možná jako jeden z prvních zmínil bolestnou skutečnost, o které se donedávna nemluvilo. V té bitvě bojovali Češi proti Čechům. Jedni v rakouské armádě, druzí pod vlajkou nové vznikající republiky. Jedni umírali za císaře pána, druzí za Masaryka. Na obou stranách byli padlí. A oběma stranám pak naše republika stavěla pomníky. Padlým legionářům i rakouským vojákům. Ala každý zvlášť! Všichni byli její synové. Ale o tom, že bojovali proti sobě, se taktně mlčelo. Pokud vím, na žádném pomníku nejsou jména legionáři a rakouských vojáků vedle sebe.
Také po druhé světové válce bylo postaveno mnoho pomníků. ALE VŽDYCKY JEN VÍTĚZŮM. Hroby poražených většinou nebyly ani označeny. To, že dnes odhalujeme pomník, na němž budou SPOLEČNĚ UVEDENI VÍTĚZOVÉ I PORAŽENÍ, osvoboditelé i okupanti, považuji to za něco mimořádného, krásného a lidského. V Morkůvkách sice nebojovali Češi proti Čechům Jako kdysi u Zborova, ale lidé proti lidem. Mladí chlapci z ruských stepí proti mladým chlapcům z alpských údolí. Mluvili různou řečí, ale měli stejné sny a plány. Věřili, že se vrátí domů a začnou nový život. Místo toho nalezli smrt daleko od domova a jejich jména byla na dlouho zapomenuta. Byli to obyčejní lidé, kteří si ve velké většině válku nepřáli a stali se její obští.
Dnes si je chceme připomenout všechny společně. Dnes chceme zdůraznit a pokorně vyznat: Lidé se nedělí na vítěze a poražené, na ty naše a na ty cizí, na přátele a nepřátele. Všichni jsme součástí jedné rodiny a máme spolu žít jako svobodní lidé, kteří respektují svobodu druhých.
K moudrosti, která nerozlišuje vítěze a poražené jsme nedospěli zadarmo, ale za cenu mnoha obětí. Nesmíme zapomenout, že poslední světová válka byla vyvolaná ideologií, která by náš národ zničila a zotročila. Nesmíme zapomenout, že vládcové, těch, kteří nás osvobodili, drželi naši zem dlouho v područí jako válečnou kořist.
Bohu díky, nacizmus i stalinizmus je za námi a my smíme opět žít jako svobodní lidé. Státy, které kdysi proti sobě bojovaly, jsou spojenci. Hranice téměř neexistují. V celé Evropě jsou demokraticky zvoleny vlády. Prožíváme nejdelší období evropské historii bez válek a násilí.
Postavit společný pomník vítězům i poraženým je možné pouze ve svobodné a demokratické zemi. A jen těžko bychom se tu scházeli, kdybychom nebyli vychováni v křesťanské víře.
Přesto nesmíme zůstat klidní a lhostejní. Rozdmýchat nenávist mezi lidmi je tak snadné. Pokud nebudeme mít stále před očima miliony obětí, hrozí, že nás nějaký blázen opět rozeštve proti sobě.
Dnes odhalený pomník nám bude připomínat, že jsme všichni bratři a sestry, i když mluvíme, různou řečí, máme jiné zvyky a vyznáváme Boha různými způsoby. Ta odlišnost již nikdy nesmí být důvodem k nenávisti. V té odlišnosti je krása a bohatství lidského rodu.
Skončím biblickými slovy apoštola Pavla (Ef 4,2-6+15-17): Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jsme jedno tělo a působí v nás jeden Duch, k jedné naději jsme byli povoláni. Je jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.
Buďme pravdivý v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby. Navzájem se podpírejte a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Ferdinand Císař končil před 89 lety slovy: Našim mrtvým čestná paměť, našim živým výstraha i povzbuzení.
Projev zapůsobil velmi silně na všechny přítomné. Nyní ohlasy na památník jsou kladné hlavně od sousedních spoluobčanů a projíždějících cykloturistů využívajících prostoru k malému občerstvení s fotoaparáty v rukou. Měl by tam být však ještě zabudovaný informační panel s popisem historie obce a jiných zajímavostí.

Památník je zabudovaný na hezkém viditelném místě uprostřed obce. Mně samému, bez pomoci brněnských přátel z KVH, bylo postavení nereálné. Dle mého soudu - pihu na dokonalosti tvoří dva domečky stojící naproti, které už hodně dlouho brání k přehledné a bezpečné autodopravě v obci. Čtenáři představ si ten prostor bez těch domečků! To by byla hezká náves. Ostatně nejsem první kdo to tak vidí. O tuto změnu se pokusil bývalý starosta Ing. Josef Vojtěch se svým představenstvem. Proč se tak nestalo a tenkrát nedotáhlo do konce, je jistě zajímavá historie.

Nechť mi čtenář odpustí, ale ještě vidím jednu záležitost, o kterou by se měli zajímat ti, kteří dostali mandát. Obec je položena v hezkém údolí, kterým v minulosti protékal potůček od lesa až po Harasku. V polovině cesty do Klobouk je v současnosti vybudován moderní závod, který podzemní cestou silnými ocelovými rourami přepravuje benzin, naftu a ropu, nazvaný ROPOVOD nyní ČEPRO. Tedy závod, jenž přečerpává silnými čerpadly komodity dál do Čech. V podzemí i na povrchu jsou vybudovány obrovské zásobníky v počtu 8 kusů na tyto produkty. V dnešní moderní době satelitů a mobilních telefonů a daleko naváděných střel různých velikostí a náloží ba i z velikých vzdáleností. Tímto pádem je nejbližší okolí v obrovském nebezpečí. Nechtěl bych vidět tu spoušť. Přilehlá obec i s obyvateli jsou v momentě za obrovského výbuchu smeteni možná až v Kobylí a ti lehčí na Vrbici. Pravděpodobně by s sebou vzali okraj Boleradic a Brumovic. Městu Klobouky by se to mnoho neuškodilo, protože jsou na druhé straně za kopcem. Jen Blanářova hacienda by vzala za své.

Protože tato firma ČEPRO již několik desítek let smrtelně ohrožuje VŠECHNY obyvatele této obce na životě, MĚLA by je ze zákona každým rokem odškodnit. Tedy měla by se podílet na rozpočtu obce a dle mého soudu od milionu Kč výše, samozřejmě ročně. Tato částka by jistě obci pomohla k jejímu zvelebení. Záleží jen na starostovi a zastupitelích, jak by se k daným úkolům postavili.

Správný postoj k životu dává úcta k minulosti a zodpovědnost vůči budoucnosti.
Ditrich Bonhoeffer

Báseň, složenou k této příležitosti Janem Horákem,
přednesla paní Jitka Horáková z Hustopečí:

Těm padlým

Nad široširou plání,
kde kosila je smrt,
tam skřivan vzlét.
Rekovný boj a jejich umírání
k novému životu probudil svět.
Přešlo víc jak půl století,
památník vztyčila jim tato zem.
Vzkaz jejich však stále platí,
varuje a prosí zároveň.
Kdo velel jim v té krvelačné řeži
Zahynout zde v zemi daleké?
Spočítat lze jen stěží,
kde hlavy jejich krví byly zalité.
Neklidný úděl jste shledali,
živí přec stále žijí s vámi,
pryč je zloba, jíž jste podlehli,
zapadl váš svět v temné dáli.
Daleko spíte od svých rodných míst,
pro moc a slávu cedili zde krev,
v odkazu válek kdo má stále číst?
Zůstala z nich jen bolest a marný vzdech.
Nad lánem zkrvaveným dozrávají klasy,
zem dme se slibnou sklizní.
Však v zlostných mracích-hrozí děsy!
Zas volají vás k boji?
Zas po krvi zem žízní?
Už nikdo neuslyší vaše hlasy,
dnes však pocta vám tu zni.


X. Přílohy - viz Galerie fotek

josef Babáček

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama